How the Other Half Lives
English (translation)
"la moitié du monde ne sait pas comment l'autre vit".
François Rabelais, Pantagruel
Hynek Alt (1976) studied photography at FAMU in Prague and completed an MFA at the State University of New York. Since 2005 he has formed an artist duo with his wife Aleksandra Vajd. Their joint projects deal with photography as a specific mode of perception, and by extension of ideology, which they often estrange and relativise through visual and mental transpositions. Since 2008 they have jointly led the photography studio at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague.
His few solo projects outside the established duo have always shown Hynek Alt as the more pragmatic and exact half of the pair. The title of the exhibition (borrowed from Jacob Riis, and through him from François Rabelais) refers to the unusual division of the duo. Above all it refers to what we do not see in a photograph (and in the act of photographing), what remains on the other side, on the reverse. In his effort to examine the properties of photographic representation, Alt goes beyond its limits, probably more radically than ever before. The photographer finally becomes a stager, a conjurer, perhaps even a sculptor.
An ordinary work table had to pass through a photographic process to become a real table again. The naive idea of replicating objects stood at the beginnings of photography. Here it is an openly playful attempt to carry it through. A table made only so that it disappears. Seeing that can be deceived through many layers, and also uncovered and sharpened. In the end each visitor takes away (literally, since it is allowed) their own image of the table.
A peculiar comment on photographic seeing is a kind of "reverse camera". Instead of absorbing and capturing the image of the surrounding world, it projects onto an empty wall only its own "empty" interior with the focusing ring. Besides a now touching memory of analogue times and the DIY nature of the whole installation, this light sculpture (Alt was born in the same town as Zdeněk Pešánek, 80 years later) carries deeper meanings. It is photography inside out, backwards, made visible. The image from outside is different every time. The image coming out is always the same, bluntly revealing the engineering innards of a once mysterious device.
If we ask what links the two installations, it is their non-photographic character, which nevertheless addresses eminently photographic questions. It is also an interest in the general process of visuality: its construction, perception and presentation. At the end the central question remains. Is it possible to see seeing itself? And is seeing itself not just a vision?
Pavel Vančát
Czech
"la moitié du monde ne sait pas comment l'autre vit".
François Rabelais, Pantagruel
Hynek Alt (1976) vystudoval fotografii na pražské FAMU a MFA na State University of New York. Od roku 2005 tvoří autorské duo se svojí manželkou Aleksandrou Vajd. Jejich společné projekty se zabývají fenoménem fotografie jako specifickým módem vnímání a potažmo ideologie, který často zcizují a relativizují formou obrazových i mentálních přesmyček. Společně vedou od roku 2008 ateliér fotografie na VŠUP v Praze.
Několik samostatných projektů mimo již etablovanou autorskou dvojici vždy ukazuje Hynka Alta jako pragmatičtější a exaktnější část uměleckého páru. Název výstavy (vypůjčený od Jacoba Riise, potažmo Françoise Rabelaise) tak odkazuje nejen k nezvyklému rozdělení autorského dua, ale především k tomu, co na fotografii (a na aktu fotografování) nevidíme, co zůstává na druhé straně, na rubu. Ve snaze zkoumat vlastnosti fotografického zobrazení se Alt dostává za její hranice zatím zřejmě nejradikálněji. Z fotografa se definitivně stává inscenátor, eskamontér, či snad dokonce sochař.
Běžný pracovní stůl musel projít fotografickým procesem, aby se stal znovu opravdovým stolem. Naivní myšlenka replikace předmětů stála u počátků fotografie, v tomto případě jde o přiznaně hravý pokus o její dotažení. Stůl, který je vytvořen jen proto, aby zmizel. Vidění, které lze mnoha vrstvami klamat, ale i odkrývat a brousit. Každý z diváků si tak nakonec odnáší (doslova, je to totiž dovoleno) svůj vlastní obraz stolu.
Svérázný komentář k fotografickému vidění představuje jakási „reverzní kamera”, která místo pohlcování a zachycování obrazu okolního světa promítá na plochu prázdné zdi jen svůj „prázdný“ vnitřek s ostřícím kroužkem. Kromě dnes už dojemné vzpomínky na analogové časy a odpovídající DIY podstatu celé instalace má tato světelná socha (Alt se narodil v tomtéž městě 80 let po Zdeňku Pešánkovi) samozřejmě i hlubší významy. Je to vlastně fotografie naruby, pozpátku, názorně. Ale zatímco obraz zvnějšku je pokaždé jiný, obraz vycházející ven je vždy tentýž, odkrývající tupě inženýrské vnitřnosti druhdy tajemného přístroje.
Ptáme-li se, co spojuje obě instalace, je to kromě jejich nefotografičnosti , která však pojednává o výsostně fotografických otázkách, také zaujetí obecnějším procesem vizuality, jejího konstruování, vnímání a prezentace. Na konci zůstává ústřední otázka: je možné vidět samo vidění? A není samo vidění jen vidina?
Pavel Vančát